Svářečka, přesněji řečeno svařovací zdroj, je zařízení používané při obloukovém a odporovém svařování. Jde o elektrický přístroj, který dodává nezbytný proud. Rozlišujeme v podstatě čtyři hlavní typy svářeček, z nichž některé konstrukce už jsou samozřejmě zastaralé a nepoužívají se.
Mezi nejstarší typy svářeček patří tzv. rotační dynama. Fungují na klasickém principu dynama, všem známého z hodin fyziky, a pohybem dynama vytváří stejnosměrný proud. Pohon dynama je zajištěn elektrickým nebo spalovacím motorem. Výhodou dynama je možnost plynulé regulace svařovacího proudu a můžete si tedy snadno zvolit potřebnou intenzitu. Problém ale je, že dynamo je těžké a velmi hlučné. Navíc vzhledem k tomu, že je většinou poháněno elektrickým motorem, spotřebovává hodně energie, a tím pádem je neefektivní.
Dalším typem svářečky je svařovací transformátor. Ten vytváří jednofázový střídavý proud. Skládá se z jádra z křemíkovo-ocelových plechů a dvou cívek, primární a sekundární, které jsou vyrobeny z většinou měděných vodičů. Vše funguje na tom principu, že transformátor je poháněn střídavým proudem. První cívka vytváří elektromagnetické pole, a potřebné střídavé napětí vytváří cívka druhá. Oproti dynamu mají svařovací transformátory nižší spotřebu. Hodí se pro ruční a částečně i TIG svařování.
Dále zde máme svařovací usměrňovač. Ten na rozdíl od transformátoru generuje stejnosměrný proud, nikoli střídavý. Respektive jde spíše o proud usměrněný, o což se starají křemíkové diody. Uvnitř usměrňovače je transformátor, pomocí kterého lze měnit výstupní proud na střídavý i usměrněný. Jde o oblíbené řešení, protože má nízkou spotřebu, je méně rozměrný, méně hlučný, a v porovnání s dynamem je účinnost vyšší až o 80%.
Posledním typem je svařovací inventor, který se používá zejména ve velkých průmyslových závodech. Jde o složitější zařízení fungující na vysokých frekvencích a mají i své vlastní řídící jednotky.
