V pravěkých dobách patřilo zdobení spíše mužům, ať už se jednalo o tetování nebo malování se barvami. Tento trend se nezměnil ani s příchodem prvních šperků. Dokonce i staré kultury – čínská, egyptská, ale i indiánská – toto tvrzení do puntíku dokazují. Ženy se prostě v době antiky zdobily (a to nejen šperky) o něco méně, než jejich mužské protějšky.
Snaha líbit se je stará jako lidstvo samo
Bronzové spony, náušnice, prsteny nebo spirálové náramky. Historie šperků čítá tisíce let, úroveň egyptských zlatníků byla na dnešní poměry přímo mimořádná. A používané materiály? Nejčastěji zlato, stříbro a bronz. První ze jmenovaných kovů byl tak vzácný, že jej zpočátku směl nosit jen faraon a jeho rodina. Na zlato a jeho precizní zpracování si potrpěli i bohatí Římané, naproti tomu některé indiánské kmeny se zdobily jednoduchými šperky, které se využívaly hlavně k rituálním tradicím. Jinak řečeno, původní pravěké šperky z kostí, dřeva a kamene nahradily s příchodem civilizace šperky z drahých kovů nebo železa.
Symbolika je stále stejná
Když si prohlédneme nabídku moderních zlatnictví a porovnáme ji s motivy a materiály dávnověku, zjistíme zajímavou věc. Druhy a typy šperků jsou stále tytéž, mají stejný význam, a co se motivů týče, ty se také vlastně za staletí nemění. Dokonce i africké nebo indiánské kultury znaly piercing v pravém slova smyslu a rozhodně se dá říci, že dnešní nositelé těchto ozdob jsou v přímém srovnání přeci jen spíše konzervativnějšího rázu. Všechny významné světové kultury historie znaly náušnice, ale i náhrdelníky a prsteny (ty se mimochodem běžně nosily i na nohou).
Nabídka je, byla a bude velmi pestrá. I když středověk díky tlakům církve přinesl do barevnosti a originality šperků spíše jistý útlum, už renesance ale viděla šperkařství docela jinak. Dobové šperky si lze prohlédnout v muzeích, jak už ale bylo řečeno, nabídka dnešních zlatnictví se zase tolik neodlišuje. Je však pravdou, že šperky pro některé panovníky – antické či medievální – se vyráběly doslova až pekelně dlouho. Jen tak pro představu, třeba zlatý pás pro císaře Antonia se vyráběl dlouhých dvanáct roků!
