Jeden z nejcennějších drahých kovů je běžně znám pod označením Ag (argentum), v periodické tabulce prvků sousedí s palladiem a kadmiem. V přírodě se obvykle nevyskytuje v klasické čisté formě, bývá vázáno v jiném kovu – často to bývá zlato, ale například i olovo nebo měď. Celkem je nejrůznějších nerostů, se kterými bývá stříbro v přírodě nalézáno, hned sto padesát.
Stříbro disponuje skvělými chemickými a elektrotechnickými vlastnostmi (pro zajímavost – má vůbec nejlepší tepelnou a elektrickou vodivost ze všech kovů tohoto světa), díky čemuž se využívá v mnoha průmyslových oborech a je v mnoha ohledech takřka nenahraditelné. Má relativně nízkou teplotu tání (961,78 stupňů Celsia) a díky tomu se dobře zpracovává. Teplota varu stříbra je samozřejmě podstatně vyšší, obecně se uvádí 2162 stupňů Celsia.
Hustota stříbra dosahuje hodnot mezi deseti a dvanácti gramy na centimetr krychlový, což je zhruba poloviční hodnota oproti zlatu. Zajímavé je třeba i to, že stříbro je velmi zvučné, při úderu vydává čistý a jasný zvuk, který nemá obdoby. Díky tomu se přimíchává do zvonoviny a vyrábí se z něj struny na některé nástroje, které pak rozjasní tváře rockových fandů celého světa.
Jaké jsou fyzikální vlastnosti stříbra?
Negativem stříbra je mimo jiné to, že stříbro účinkem světla tmavne. Nemělo by se proto nechávat dlouho na světle, na druhou stranu je tato jeho vlastnost potřebná pro vznik fotografií a filmového materiálu. Majitele šperků to ale asi moc nepotěší, protože musí na svoje klenoty mít přinejmenším papírovou krabičku, nemohou je nechat jen tak ležet na poličce v koupelně nebo dokonce na balkoně.
Stříbro je extrémně kujné. Jeden kilogram tohoto kovu stačí na tenký dvoukilometrový drátek, který je velmi tvárný. To se hodí pro šperky, které pak mohou být tvarovány s milimetrovou precizností. Zapomínat nesmíme ani na skvělou odrazivost – stříbro se hodí na výrobu zrcadel či solárních panelů.
