Král Midas: co bylo pravdy na zlatém doteku

Midas si od boha Dionýsa vyprosil dar, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Zlatý byl chléb, zlaté víno, zlatá dcera. Prosil, aby ho dar zbavil, a bůh ho poslal umýt se do řeky Paktólos. Od té doby řeka nese zlato. Tolik báje. A skutečnost?

Skutečný Midas

V 8. století před naším letopočtem vládl Frýgii, říši v dnešním středním Turecku, král jménem Mida. Asyrské zápisy ho znají jako Mitu, řečtí historici jako Midase. Jeho hlavní město Gordion archeologové vykopali a našli mohylu s pohřební komorou, kde ležel muž kolem šedesáti let obklopený stovkami bronzových nádob — a zbytky hostiny.

Zlato bez zlata

Zajímavé je, co v hrobce nebylo: zlato. Muž, jehož jméno je synonymem zlata, byl pohřben s bronzem a dřevem. Frýgie byla bohatá, ale své bohatství měla v obchodu a řemeslech, ne v kovu. Zlatý Paktólos tekl v sousední Lýdii — a právě odtud, ne z Frýgie, přišly první zlaté mince.

Proč se báje ujala

Protože je pravdivá jinak než doslova. Midas je varování: kdo chce, aby všechno bylo zlatem, nakonec nemá co jíst. V zastavárně tu větu vídáme z druhé strany — nejcennější šperky bývají ty, které někdo nosil, ne ty, které ležely v trezoru. Zlato je k tomu, aby se ho člověk dotýkal.

Zlato vás zajímá i jinak než na čtení? Na prodejně Bartošova 4393, Zlín (Po–So 9–17 h, bez objednání) vám ryzost ověříme zdarma — a v nabídce šperků najdete kusy, které mají svou vlastní historii.