Zlaté rouno: proč Argonauti hledali ovčí kůži

Iáson, loď Argó a padesát hrdinů, kteří pluli na konec světa pro zlaté rouno — kůži okřídleného berana. Jedna z nejstarších řeckých bájí. Proč zrovna kůže?

Kolchida a ovčí kůže v řekách

Argonauti pluli do Kolchidy, dnešní západní Gruzie. Tamní horské řeky odjakživa unášely zlatý písek a místní ho zachycovali důmyslně: do proudu položili ovčí kůži vlnou nahoru. Těžké zlaté šupinky se zachytily ve vlně, lehký písek odplaval. Když kůži vytáhli a usušili, byla zlatá. Zeměpisec Strabón to popsal už ve starověku jako vysvětlení báje — a archeologové v Gruzii nacházejí zlaté šperky ze stejné doby, o jaké vypráví mýtus.

Rouno na krku vévodů a císařů

V roce 1430 založil burgundský vévoda Filip Dobrý Řád zlatého rouna — rytířské bratrstvo, jehož odznak, zlatá beraní kůže na řetězu, patří dodnes k nejvyšším vyznamenáním. Řád zdědili Habsburkové; nosili ho rakouští císaři i španělští králové. Rouno na portrétech habsburských panovníků najdete téměř vždy.

Co z toho zbylo

Technika s ovčí kůží se používala v horských oblastech Evropy až do 19. století. A samotný princip — těžké zlato se zachytí, lehký balast odplave — je tentýž, na kterém stojí rýžovací pánev i moderní úpravna rudy. Iáson vlastně plul pro technologii.

Zlato vás zajímá i jinak než na čtení? Na prodejně Bartošova 4393, Zlín (Po–So 9–17 h, bez objednání) vám ryzost ověříme zdarma — a v nabídce šperků najdete kusy, které mají svou vlastní historii.