Zvláště ve vyšším věku mnohdy nastávají potíže s chrupem. Dokud není stav zubů ještě tak špatný, aby mělo dojít na protézu, dostane se pacientovi zpravidla možnosti využívat zubní náhradu vyrobenou z kovu. Pro tyto účely byla vyvinuta řada speciálních materiálů vyrobených z dostupných surovin, z nichž bylo po dlouhou dobu nejčastěji používáno zlato či stříbro.
Dnes se používají i další kovové slitiny, zlato však stále zůstává jejich primární složkou. Samotné je totiž příliš měkké (a kromě toho i příliš drahé), disponuje však téměř ideálními vlastnostmi. Především snadno odolává agresivnímu kyselému prostřední v dutině ústní a nekoroduje, navíc je hypoalergenické (nejsou známy žádné alergické reakce na přítomnost zlata v ústech).
Nevýhodou je kromě zmíněné vyšší ceny také jeho vyšší hmotnost. Mít zlato v ústech, to zní zajímavě. Nelze však tvrdit, že by se v materiálech určených pro náhradu chrupu skrývaly kdovíjaké poklady: slitiny, které nalezneme v chrupech většiny dříve narozených, totiž obsahují pouze asi poloviční podíl zlata. Zbytek tvoří směs dalších kovů: nejčastěji stříbra a platiny, mědi ale i paladia. Používají se však i slitiny, které neobsahují žádný zlatý podíl. Jak je to s ryzostí tohoto zlata?
Samotné zlato používané do zubních náhrad může být jak více tak méně kvalitní. Podmínkou je samotný obsah zlata v materiálu – dentální slitiny jsou stejně jako šperky různě „naředěny“ jinými kovy, takže obsah zlata v nich se pohybuje od cca padesáti do cca devadesáti procent.
Nejčastější ryzost zubního zlata je 650/1000 tisíciny. Stejně tak se však můžeme setkat i se zlatem s obsahem „jen“ 22 karátů, ovšem dentální zlato s nižším počtem karátů se vyrábí opravdu jen výjimečně, neboť pro nevhodné pro zubařské účely (je příliš měkké a musí se k němu přidat platina).
V naší zastavárně vykupujeme zubní zlato více zde.
