Zlato Vikingů: nebylo ho moc, o to víc o něm vyprávějí

Vikingská hromada pokladů z filmů je přeplněná zlatem. Skutečnost byla střízlivější: Seveřané platili stříbrem, které sekali na kusy a vážili. Zlato bylo vzácné — a proto o to cennější jako dar, odměna a věc, kterou se člověk nechal pohřbít.

Poklad z Hoenu

V roce 1834 kopal v norském Hoenu dělník strouhu a narazil na bezmála dva a půl kilogramu zlata: náramky, řetězy, prsteny, přívěsky a přes dvacet zlatých mincí — arabských, byzantských, franských, anglických. Přesně to je vikingské zlato: nasbírané z celého světa, obchodem, žoldem i loupeží, a přetavené do šperků, které nosili náčelníci na paži.

Zlato na paži, ne v truhle

Ságy opakovaně mluví o „lamači prstenů" — náčelníkovi, který odměňuje věrné muže tím, že si z ruky sundá zlatý náramek, ulomí kus a dá. Zlato nebylo k ukládání, bylo k dávání. Kdo ho hromadil a nerozdával, ztrácel muže. Šperk byl mzdou, hodností i pojistkou.

Kam poklady zmizely

Většina vikingského zlata se dochovala jen proto, že ji někdo zakopal a nevrátil se. Poklad z Hoenu je nejspíš majetek náčelníka, který odjel na výpravu a nepřežil ji. Zlato, které měl na ruce v dobrém i zlém, čekalo v zemi tisíc let na muže s lopatou. Vydrželo bez úhony — tak jako vydrží každé zlato, které se nikdo nerozhodl přetavit.

Zlato vás zajímá i jinak než na čtení? Na prodejně Bartošova 4393, Zlín (Po–So 9–17 h, bez objednání) vám ryzost ověříme zdarma — a v nabídce šperků najdete kusy, které mají svou vlastní historii.