Zlato Skythů: jezdci ze stepi, kteří nezanechali města, jen šperky

Od Dunaje po Altaj se v prvním tisíciletí před naším letopočtem proháněli kočovní jezdci, které Řekové nazývali Skythy. Hérodotos o nich psal jako o krutých barbarech. Pak archeologové otevřeli jejich mohyly.

Zvířecí styl

Ve stepních kurhanech od Ukrajiny po Sibiř leželo zlato: nášivky na oděvy, přezky, hřebeny, poháry, koňské postroje — tisíce kusů v jediném hrobě. A na všem zvířata: jeleni s rohy stočenými do spirál, pardáli, gryfové, koně zápasící s lvy. Skythský zvířecí styl je jeden z nejoriginálnějších v dějinách umění. Práce je tak jemná, že některé kusy nejspíš dělali řečtí zlatníci na objednávku skythských králů.

Pektorál z Tovsté mohyly

V roce 1971 vyzvedl ukrajinský archeolog z mohyly u Ordžonikidze zlatý pektorál — náprsní ozdobu o průměru třiceti centimetrů a váze přes kilogram. Tři pásy: nahoře skythský všední život, dole boj zvířat, mezi nimi rostliny. Považuje se za nejkrásnější zlatý předmět starověku vůbec. Zlato pro něj přišlo nejspíš z altajských řek, tisíce kilometrů daleko.

Co zlato říká o „barbarech"

Skythové neměli města, protože je nepotřebovali; své bohatství nosili na sobě a na koních. Zlato bylo pro kočovníka ideální majetek: lehké, trvanlivé, kdykoli k výměně. Přesně proto ho lidé nosí na těle dodnes — šperk je jediný majetek, který máte pořád u sebe.

Zlato vás zajímá i jinak než na čtení? Na prodejně Bartošova 4393, Zlín (Po–So 9–17 h, bez objednání) vám ryzost ověříme zdarma — a v nabídce šperků najdete kusy, které mají svou vlastní historii.