Zlatá stezka: obchodní cesta, po které netekla ani unce zlata

Ptejte se v Prachaticích na Zlatou stezku a každý vám ukáže směr: přes Šumavu do bavorského Pasova. Po stezce se od raného středověku vozila sůl — nejdůležitější zboží, které Čechy neměly. Zlato po ní neputovalo. Přesto se jmenuje Zlatá.

Sůl, která byla nad zlato

Bez soli nešlo konzervovat maso ani vyrábět sýr; sůl byla nutnost a Čechy ji musely dovážet. Soumaři — nosiči s koňmi — nosili ze Solné komory přes Pasov do Prachatic týdně tisíce beček. Zisky byly takové, že se stezce začalo říkat zlatá: ne pro kov, ale pro bohatství, které přinášela. Podobně jako dnes říkáme „zlatý důl" něčemu, co vydělává.

Prachatice zlatnou

Město, kde stezka končila, mělo právo skladovat a prodávat sůl dál do Čech. Z toho zbohatlo natolik, že si měšťané postavili renesanční domy se sgrafity, které tam stojí dodnes — celé historické centrum je památkovou rezervací. Karel IV. stezku chránil zvláštními privilegii, protože cla ze soli plnila královskou pokladnu.

Kde zlato přece jen bylo

Paradox: stezka vedla přes Kašperské Hory, kde se skutečně zlato těžilo, a v šumavských potocích se rýžovalo od keltských dob. Soumaři procházeli kolem zlatých dolů se solí na hřbetech koní. Jméno stezky ale s doly nesouvisí — souvisí s tím, že v každé době je nejcennější to, co lidé nutně potřebují a nemají.

Zlato vás zajímá i jinak než na čtení? Na prodejně Bartošova 4393, Zlín (Po–So 9–17 h, bez objednání) vám ryzost ověříme zdarma — a v nabídce šperků najdete kusy, které mají svou vlastní historii.