Zlato a bizarnosti z historie

Drahé kovy přitahují nejen množství obchodníků, ale v průběhu staletí se s nimi dělaly skutečně podivné věci. Nejde jen o výrobu zlata z nejrůznějších bylin a alchymistických směsí, to je jen střípek celé této obsáhlé mozaiky. Bizarností kolem zacházení se zlatem je totiž pěkná řádka, začít můžeme klidně ve starověku.

Asyřané si totiž práškové zlato, v úporné touze po světlejším odstínu vlasů, vtírali do účesu. Oproti nim byli zase trochu šetrnější staří Egypťané, kteří měli jiné prostředky přímé směny (mj. ječmen, kovové plíšky) a zlato využívali třeba pro účely spojené s místem panovníkova posledního odpočinku. Nicméně, například v Bibli, zejména ve Starém zákoně, najdeme skoro pět stovek různých odkazů na tento drahý kov. Tak či tak, Blízký Východ byl v jistém období zlatem přímo zaplaven, jak alespoň dokazují četné archeologické nálezy.

Legendám o bájném Eldorádu byl jistě inspirací příběh vládce jisté indiánské říše na území dnešní Kolumbie. Ten byl tak bohatý, že se při náboženských rituálech pokrýval velkým množstvím zlatého prachu. Ten pak ze sebe dlouho smýval v jezeře Guatavita. A že indiánští zlatotepci byli opravdu odborníci na slovo vzatí, protože dokázali vykovat tak tenký zlatý plíšek, že jej bylo možné nechat vzlétnout jen pouhým fouknutím.

Přesuňme se trochu blíže současnosti ke zřejmě nejméně výnosnému obchodu v dějinách lidstva. V roce 1867 ruský car Alexander prodal Aljašku Američanům za sedm milionů dolarů (v dnešních relacích by to dělalo asi devadesát milionů). Geopolitické důvody, které jej k tomu vedly – centrum impéria v Petrohradu a vzdálenost, na kterou se už kolonie dá jen těžko udržovat – lze zajisté pochopit. Po případném vojenském sporu by pak mohlo jít o předmět reparací, takže bylo asi výhledově lepší toto území někam prodat.

V carském Rusku si ale jistě trhali vlasy, když se zjistilo, jaké nerostné bohatství se na půl druhém milionu kilometrů čtverečních ukrývá. Nešlo jen o pohádkové množství zlata, ale třeba i stříbra nebo olova. Jinak řečeno nešlo jen o směšný kus ledu, kde se občas uloví nějaká ta přepychová kožešina…