Historie šperkařství I. díl

Odnepaměti měli lidé tendenci přikrášlovat těla, která jim příroda nadělila, a víc či méně se zdobit. Je to přirozené, vždyť i některá zvířata se před svými potenciálními partnery rádi předvádějí například tzv. svatebním šatu. Není tedy divu, že lidé dovedli toto umění takřka k dokonalosti.

Pračlověk s přívěskem

Archeologové nacházejí při vykopávkách nejrůznější prastaré šperky, které nosili naši pradávní předkové. Od té doby, co je člověk člověkem, k němu kromě jiného neodmyslitelně patří právě i šperky. Zatímco v pravěku představoval vrchol ženské krásy zub mamuta zavěšený na krku nebo kousek umně opracovaného dřeva, dnes jsou již návrháři šperků daleko rafinovanější a nabízejí ženám lačných po kráse přece jen o něco navíc. Můžeme se tak přikrášlit pestrou škálou náramků, náhrdelníků, prstenů, vlasových doplňků či korálů. To vše z rozmanitých materiálů, přírodních, umělých či kovových, v různých barvách a samozřejmě nesmírně variabilní a široké nabídce nápaditých designů.

Historie ukrytá ve šperku

Tak široké možnosti jako dnes jsme však pochopitelně ani zdaleka neměli vždycky. Pokud bychom se podívali do historie šperkařství, zjistíme, že zhruba kolem roku 2700 před Kristem se poprvé objevil kov jako materiál užívaný (mimo jiné) právě pro výrobu šperků. Jeho výhody jsou nasnadě: je pevný, odolný, lesklý a každý si ho všimne – na lidském těle je totiž k nepřehlédnutí.

Kovové doplňky se brzy staly tak populární, že umění opracovávání tohoto materiálu (ať už to bylo železo, bronz, měď nebo později mosaz, zlato, stříbro, cín a podobě) bylo vysoce ceněno a ještě více si lidé vážili hotových kousků. Zvlášť plodným obdobím byl z tohoto hlediska starověk, který si potrpěl na mimořádnou kvalitu a řemeslnou dokonalost. Ještě dnes nacházíme například ve staroegyptských hrobkách unikátní šperkařská díla, nad kterými se tají dech. Není divu, že sběratelé jsou za takové skvosty ochotni zaplatit nemalé částky.